Je opravdu prima, že když jsem si našla partnera, že jsme už šli bydlet do našeho vlastního bydlení, kdy jsme s partnerem chtěli mít vlastní bydlení. A to hlavně kvůli tomu, abychom měli klid, abychom měli soukromí a také pohodlí, protože si myslím, že bez soukromí je to opravdu hodně náročné a také složité. Je ale hodně lidí, kteří třeba bydlí opravdu v malém bytě anebo v malém domečku, kde například vůbec nemají ani žádné soukromí. A to je potom podle mého názoru opravdu velice smutné, protože když lidé potom nebudou mít také své soukromí, tak se mohou hádat.
Já si vzpomínám, že když jsme se s rodinou stěhovali, to jsem ještě byla asi jako desetiletá holka a byla jsem z toho nešťastná. A také jsem byla naštvaná. Protože rodiče vybrali takový malý byt. Dříve jsme bydleli v domě a ten byt, když jsme se přestěhovali úplně nově, tak to bylo opravdu špatné, protože jsem musela mít pokoj napůl s mou sestrou a také s bratrem. Takže vlastně v jedné velké místnosti jsme bydleli tři sourozenci. Ani vám nemusím povídat, jak potom po měsících jsme se všichni začali hádat. Bylo to opravdu hrozné. Opravdu hodně nám to vadilo.
Naši rodiče z toho také byli nešťastní, že se stále hádáme, ale bohužel se nedalo vůbec nic dělat. Rodiče nakonec tedy uznali, že my holky půjdeme do jejich ložnice a že tam budeme mít pokoj a že oni budou jednoznačně spát v obývacím pokoji. Samozřejmě, že jsme se sestrou byly rády, že budeme mít konečně něco svého jako holky, ale zase nám také na jednu stranu bylo líto rodičů, že jsme ji vlastně zabraly ložnici, ale pak jsme si řekly, že vlastně za to mohou naši rodiče, že vybrali opravdu malý byt k bydlení a opravdu nás to mrzelo a štvalo, protože mít soukromí je opravdu vlastně veliký zázrak. Někdo bere soukromí jako samozřejmost, ale pro někoho je to opravdu jako zázrak, jako výhra v loterii.