Nikdy bych netušila, že budu mít velkou rodinu. Nikdy jsem nesnila o tom, že budu mít třeba čtyři anebo pět více děti. A řekla jsem si, že budu mít maximálně jedno dítě a tím to hasne. Netoužila jsem po tom, abych byla obětí svých dětí a abych stála někde u plotny anebo někoho nonstop přebalovala. Tak jsem si řekla, že si pořídím s přítelem jedno dítě, kterému se budu věnovat na sto procent a dopřeji mu všechno, co bych chtěla. Dalším důvodem, proč bych chtěla pouze jenom jedno dítě, a ne hodně dětí, bylo, že jsem taky neměla hodně peněz a můj přítel taky ne. Přítel splácet ještě milionový dluh a já jsem ze svého platu prodavačky neměla moc peněz, takže jsme si ani více děti nemohli dovolit.
Chtěla jsem si ke své práci prodavačky ještě najít nějakou brigádu, když jsem na internetu našla, že shání do kanceláří někoho na úklid, tak jsem se ho samozřejmě chytla. Řekla jsem si, že tohle už bude něco nového a naše rodina s jedním dítětem si konečně dovolí už něco víc a taky můj syn stále toužil jet někam k moři. Jenomže jak můžu vysvětlit sedmiletému letému dítěti, že na to nemáme peníze? Vždycky jsem záviděla těm rodinám, které mají třeba více dětí, že si dovolí dovolenou. Víte, oni mi pak řekli, že třeba šetři pět anebo šest let šetří a se musí omezovat.
Tohle by se mi zase tedy nelíbilo. A to bych raději si pořídila jenom jedno dítě a třeba jednou za dva roky s ním jela někam k moři, aby si taky užilo. A ne, abych se kvůli dětem sedm let omezovala jenom kvůli tomu, abychom se třeba na týden užili nějakého moře. Tohle ovšem ale záleží na každém, jak je na tom a pohled. Nevím, jestli mě nebude někdo kvůli tomu odsuzovat, že jsme třeba sobec, ale věřte, že opravdu nejsem. Máme jako rodina málo peněz, splácíme dluh, tak je logické, že více dětí si opravdu dovolit nemůžeme.
