Zářivkové trubice byly za socialismu a v 90. letech nepopulárním zdrojem z několika důvodů. Dokonce i dnes některým dříve narozeným nabíhá mráz po zádech při vzpomínce na školní vyučování a na umělé osvětlení pracoviště, ať šlo o kanceláře, nebo dělnické profese. Spolu s klasickými žárovkami měly dominantní postavení a většina z nás pak s radostí přešla na jiné typy svítidel.
Studené versus teplé světlo
Jednou z podstatných nedostatků bylo příliš chladné světlo, mělo sice poměrně vysoký index podání barev, ale nebylo příliš vhodné do domácností, zvláště pro navození příjemné intimní atmosféry. Záření bylo příliš ostré, což ve večerních hodinách mohlo způsobit problémy s nespavostí.
V současné době však výrobci přešli na nové typy s větším rozpětím světelného spektra, kam zařadili i teplý bílý odstín. Na trhu běžně pořídíte výrobky s teplotou chromatičnosti již 2700 K, která je ideální pro vytvoření příjemné podvečerní pohody, zvláště v ložnicích, v obývacím pokoji, v dětském pokoji a při posezení pod pergolou nebo odpočinku u zahradního bazénu. Nejvíce se prodávají zářivkové trubice 36 W, velký zájem je rovněž o neobvyklá tvarová řešení designových prvků, jako jsou kruhové zářivky, bodová či závěsná svítidla atd.
Byla by škoda dnes zavrhovat tyto světelné zdroje jen proto, že na ně někteří mají averzi z minulosti. Ta současná jsou navíc konstruována s jinými předřadníky.
Elektronický versus indukční předřadník
Staré typy zářivek byly v provozu s předřadníky na principu elektromagnetické indukce. Součástí tělesa byla objemná tlumivka, kondenzátor a startér. Trubice nepříjemně blikala, což mohlo způsobit po delší době únavu a dokonce psychické problémy či deprese. Zároveň tlumivka rozechvívala celé těleso, což se projevilo bzučením a nebylo tedy možné hovořit o nějakém komfortu.
Dnešní zařízení obsluhuje elektronika, k blikání sice dochází, ale na mnohem vyšší frekvenci, kterou lidský zrak nezaznamená. Zároveň odpadají nežádoucí zvukové efekty a tím pádem je svítidlo konkurenceschopné i LED diodovým zářivkám.
